Umělci na ski:Mystik Kamil Vladislav Muttich

Autor: Aleš Suk

Číslo: 4/2016

Strana: 21 - 22

Paleta zájmů Muttichových byla přepestrá. Portréty, ilustrace, verše, divadlo, lyže, redakce, odznaky, vlajky, plakáty, orient, němé značky, režie, svazové funkce, skauting. Nořil se do všeho, opájel se a nechal se opájet.

 Takový byl Kamil Vladislav Muttich (10.února 1873 Praha - 6. listopadu 1924 Nymburk).

Do srdcí tehdejších vyznavačů ski se zapsal jako Camill Orfano Muttich. Proč Orfano? Orfismus je mystická filosofie stará tři tisíciletí, jejímž smyslem je nesmrtelnost duše, která se za trest po smrti převtěluje do zvířat (orfici nejedí maso; není však známo, zda Muttich byl vegetariánem). Každopádně mystický rys jeho povahy se projevoval také ve výstředním oblékání, orientálních špercích a pokrývkách hlavy. Takto se nechával fotografovat a arabské náměty ho učinily posedlým orientalistou.

Malířství vystudoval u profesora Pirnera na akademii v Praze, z níž odešel v roce 1892. Výtvarnou kariéru odstartoval portrétními studiemi a obrázky technikou pastelů. Ostatně částí jeho příjmů byly desítky pohlednic s půvabně vyvedenými hlavičkami dámiček a slečinek.

Zábava, umění, sport - to je nejstručnější charakteristika Muttichova životního kréda. Jsa členem Českého spolku pro zimní sporty v Praze, založeného na podzim roku 1910, byl od sezony 1912 náčelníkem. Ihned ve spolku iniciuje založení zábavního odboru a předsedá mu; a nebyl by to Camill Orfano, aby odbor nepokřtil himalaja. V Obecním domě na Příkopech se pořádají pravidelné večírky zvané Džungle. Humor a kvalitní zábavu vyznávající skijáci se v "reprezenťáku" scházejí každý pátek a holdují přednáškám,projekcím zimních scenerií a zejména hudebním a rozmarným produkcím kabaretního sdružení akademiků Červená sedma.

Náčelník Orfano Muttich s invencí umělce organizuje lyžecké a krasobruslařské kurzy, současně jako redaktor časopisu Svazu lyžařů v Království českém Zimní sport uveřejňuje pravidelně dvoutýdenní informace o sněhových poměrech v Krkonoších. Jakým protikladem k letošní teplé a blátivé zimě je informace svazového periodika z 26. listopadu  1912: výška sněhu - Mrklov 30 cm, Benecko 50, Žalý 120, Mechovinec 160, Labská 250. A o Vánocích všude o 50 cm víc! Stagiona ČSZS byla vybudována v roce založení korporace - 1910 - na Pláních pod Ještědem s kapacitou 40 lůžek pro skijáky, nedaleko Altmanova hostince.

Funkcionářské lyžařské dění mu kromě společensko-kulturní role skalního lyžce přihrálo i nezapomenutelnou epizodu: při tragické padesátce 24. března 1913 byl Muttich kontrolorem na Novoslezské boudě, kde Hančovi vnutil svoje rukavice, neboť Hanč odstartoval bez nich a byl na kontrole tak zkřehlý, že v rukou neudržel nabízený citron. Camill Orfano pracoval řadu sezon ve výboru Svazu lyžařů. Hodně závodů dotoval čestnými cenami, zvláště zdobné dantesy byly jeho pýchou.

Pár měsíců po vypuknutí světové války se v listopadu 1914 Mistr stěhuje do stavení čp. 127 k Františku Nigrinovi do Vysokého nad  Jizerou a zůstává tu až do podzimu 1916. Realizuje návrh trojúhelníkové vlajky Českého ski klubu Vysoké, organizuje plesové zábavy (mutichiády), maluje, ilustruje, vytváří plakáty, navrhuje odznaky, ceny pro závody a hlavně je duší místní ochotnické scény. Píše texty celovečerních her i jednoaktovek, k nim maluje ve vysockém ateliéru kulisy, rekvizity, je scénografem, kostymérem, režisérem. Hraje, deklamuje, veršuje. Jeho veršíky jsou vzletné, mysteriózně košaté, možná s nádechem dekadence.

Horečnou divadelní činností ve Vysokém navazuje na mládí, kdy téměř sedm měsíců kočoval s vesnickou ochotnickou společností. Na Vinohradech byl ředitelem výpravy proslulého divadla. Po válce ještě stihl šéfovat výpravě zábavního parku Eden v letech jeho největší slávy.

Další stěhování do Mladé Boleslavi, kde po pár týdnech v novém bydlišti založil u Sportovního klubu lyžecký odbor Himalaja M. Boleslav. Vzápětí navrhl odborový odznak a vlajku, ne nepodobnou té vysocké. Mladoboleslavská Himalaja se vbrzku stává šlechetnou patronkou novosvětského Lyžařského a turistického Bucharova klubu, pořádajíc v Harrachově soutěže, obstarávajíc výzbroj a ceny pro místní omladinu. Z přátelství s kolegou malířem
a emeritním předsedou LBTK Juliem Jelínkem vznikají Muttichovy návrhy kongresové nálepky, odznaku a plakátu pro kongres Mezinárodní lyžařské federace, v roce 1923 uspořádaný v Republice československé. V domovské mladoboleslavské Himalaji zřizuje Muttich čtyři stipendijní místa pro junáky skauty, kterým bylo vždy v zimní sezoně gratis umožněno účastnit se lyžeckého výcviku. V Novém Světě je osobně cvičil, kdo jiný, než old skaut C. O. Muttich. Přišel se spolkovým pozdravem, obdobou jilemnického Ať to frčí!; ten himálajský zněl - Zdar a svět!

V roce 1922, podle informací v časopise Zimní sport, bylo v Krkonoších na čtyřech trasách v praxi vyzkoušeno použití němých značek (více Jiří Dvořák v K+JH č. 3/2003). Značky vymyslel a prosadil Muttich jako samozřejmou pomoc horským zimním turistům.

Muttich byl nazýván hlubokým myslitelem, přátelským, skromným umělcem-lyžařem. Nepřátel neměl snad vůbec; asi nejlépe ho vystihuje bujará veselost a společenská obratnost. V roce 1912 uveřejnil v Zimním sportu fejeton, jak málem zahynul po cestě z Harrachova do Grünthalu na saních, řízených zpitým vozkou, když je na cestě "stopl" a využil ke skijérinku
společně s malířem Bendou, sochařem Španielem a jeho chotí.

Skonal v jedenapadesáti letech v nymburském špitálu.

Zdar a svět, Camille Orfano!